|
|
|
Jméno a příjmení: |
Daniel Čenščák |
|
E-mail: |
daniel.censcak@gmail.com |
|
Hostitelská země: |
Indonésie - Bandung |
|
Hostitelská nemocnice: |
Hasan Sadikin hospital |
|
Oddělení: |
Oddělení tropických nemocí |
|
Termín stáže: |
15.07. - 13.08. 2013 |
|
|
|
Potřebné podklady a doklady k udělení víza: |
pas - platnost minimálně 6 měsíců při vstupu do země, 2 volné stránky vyplněný formulář - www.indonesia.cz 1 barevnou fotku zvací dopis od organizace kopie letenek |
|
Délka čekání na vízum: |
3-4 dny |
|
Výše poplatku za vízum: |
900 Kč |
|
Co bylo nutno vyřídit na vysílající fakultě: |
přesný výčet si již nepamatuji, dostal jsem papíry s pokyny |
|
Byla stáž uznána jako prázdninová praxe: |
nepožadoval jsem |
|
Způsob dopravy: |
letecky - Turkish airlines, z Prahy přes Istanbul (8 hodinový stop), Singapur (1 hodinový stop) do Jakarty, taxi z Jakarty to Bandungu ( cca 3 hodiny) |
|
Cena dopravy: |
samotné letenky cca 18 tis. + cesta do Prahy + sdílené taxi ve 3(za 3 hodiny jízdy cca 250 Kč ) = celkem cca 18 500 Kč |
|
Poskytovatel pojištění a cena pojištění: |
zde jsem mnoho ušetřil, standardní pojištění do světa na dobu 30-40 dní stojí cca 2500 - 3000 Kč, sjednal jsem si u České spořitelny celoroční cestovní pojištění k mému kontu, platím 35 Kč každý měsíc, pojištění platí 90 dnů po celém světě, pak se musím opět vrátit do ČR, pojištění mohu použít během roku kolikrát chci, nutné dodržet ten limit 90 dnů, slyšel jsem též o výhodném pojištění k ISIC kartě |
|
|
|
Poplatek za stáž v zahraničí (pouze unilaterální stáže): |
nic |
|
Jazyk, který jste nejvíce na stáži používal/a: |
angličtinu |
|
Kolik dní v týdnu jste musel/a navštěvovat nemocnici: |
5 |
|
Kolik hodin denně jste trávil/a v nemocnici |
5-6 hodin |
|
Úroveň zdravotnictví ve srovnání s ČR: |
nižší úroveň vybavení vzhledem k velkému počtu obyvatel ( populace 238 mil. ), ale žádný středověk to není, avšak velmi vysoké dovednosti v oblasti fyzikálního vyšetření a odebírání anamnézy, velmi zruční chirurgové, viděl jsem mnohokrát řešení napůl amputovaných končetin v ambulantních podmínkách ( pacient neměl peníze na operaci), 1 z extrémů byl, kdy pacient měl přeseknuté 3 šlachy na předloktí, dostal lokální umrtvení a doktor se pustil do 4 hodinového hledání šlach, nařízl si víc ránu, našel nejdříve všechny konce šlach, určil která patří ke které a pak je sešil, chlapík si občas musel ruku přidržet tou zdravou, klobouk dolů.... |
|
Dostupnost počítačů a internetu: |
Internet pomalý po celé Indonésii, ale měl jsem přístup v domě, kde jsem byl ubytovaný |
|
Požadavky pro udělení certifikátu za stáž: |
měl jsem připravený program, který jsem měl splnit, vidět nějaké pacienty, chodit na vizity, udělat prezentaci, zpracovat několik protokolů... |
|
Úkoly, pracovní náplň: |
Viz. nahoře, problém trochu s jazykem, studenti i doktoři uměli anglicky, ale při vyšetření pacienta mi zákonitě nemohli přeložit vše, občas jsem ne zcela pochopil, o co vlastně šlo, při zpracování protokolů jsem měl čerpat informace ze záznamů pacienta, všechno v indonéštině, musel jsem požádat někoho, aby mi překládal, stalo se mi jednou, že doktor mi odmítl odprezentovat téma v angličtině, řekl mi, že musím mluvit bahasa indonesia, tak jsem mu ukázal záda a šel jsem... |
|
|
|
Typ ubytování: |
dům pro studenty |
|
Vybavení bytu/koleje: |
postel, stůl, koupelna, něco jako šatník |
|
Počet spolubydlících na pokoji: |
0 |
|
Možnost stravování v menze (+cena): |
kantýna v nemocnici, kolem 40-50 Kč, spíš restaurace, vařili na objednávku, velmi zajímavá jídla |
|
Charakter MHD a cena jízdného: |
Ha ha, MHD neexistuje, doprava trochu šílená, existuje síť taxíků, které jezdí po stejné trase, říká se jim Ankot, přes celé město za pár šupů, max. jsem platil 16 Kč |
|
Jak jste se dopravoval/a do nemocnice: |
2 min. chůze |
|
Zkušenosti s pojistnou událostí: |
ne |
|
Kulturně-sociální program zajišťovaný místní pobočkou IFMSA obsahoval: |
různé obědy, výlet na sopku, představení tradičních indonéských nástrojů |
|
Počet dalších studentů IFMSA na stáži: |
osobně jsem potkal 3, ale bylo jich víc, možná kolem 7 v době, kdy jsem tam byl já |
|
|
|
Získal/a jste nějaký typ stipendia: |
možná mi škola ještě něco vyplatí v Indonésii jsem od organizace dostal peníze na obědy, abych si je obstarával sám, na dobu 4 týdnů to bylo kolem 60 euro |
|
Výše doplatku z vlastních zdrojů: |
všechny náklady hrazeny z vlastních zdrojů |
|
Průměrné výdaje na stáž: |
odhaduji kolem 40 - 45 tis., zahrnuto vše, poplatek organizaci, letenky, kapesné.... |
|
Zhodnocení životních nákladů v dané zemi: |
dá se jíst velmi levně v zařízení, které se nazývá warung, pojízdné vozíky (viz. foto), které jsou všude, nicméně riziko posrání se roste exponenciálně při této volbě stravování, doprava taxíky velmi levná, cigarety za pakatel, za chlast se moc neutratí, prodává se jen na některých místech, navíc byl Ramadán, když jsem tam byl já, takže po celém městě ani památky po etanolu, někteří schopní studenti ho však dokázali úspěšně vystopovat, za litrového Heinekena kolem 70 Kč, pokud člověku jde jen o chození do nemocnice a nechce nic zažít, téměř nic neutratí, pokud chce něco vidět a zažít, což určitě chce, tak se dá relativně za málo peněz vychutnat velký kopec zážitků |
|
|
|
Posouzení osobního přínosu: |
1 |
|
Posouzení akademického přínosu: |
2-3 |
|
Závažné problémy během pobytu: |
nic |
|
Co doporučujete si vzít s sebou: |
co nejvíc peněz na zážitky, otevřený přístup k lidem, štědrost - vrací se stonásobně, není třeba si brát repelenty, Bandung je poměrně vysoko v horách, po komárech téměř žádné stopy |
|
Míra integrace mezi domácí studenty: |
vysoká, pokud chcete, mají zájem o lidi ze západu, budou vám říkat bulé, volně přeloženo bílá kůže, western guy |
|
Co Vás nejvíce překvapilo pozitivně: |
soužití muslimů, křesťanů a buddhistů - hinduistů ( je zde zvláštní směsice těchto dvou proudů), největší vliv má Islám, protože 80 -90 % populace vyznává právě toto náboženství, ale je vyhověno všem, byl jsem na večeři s kamarády ze studijní skupiny, vedle mě seděl muslim, naproti mě hinduistka a vedle ní křesťanka, nejlepší kamarádi |
|
Co Vás nejvíce překvapilo negativně: |
to se tak nedá říct, je spousta věcí, které možná v životě nepochopíme ze stylu tamního života, ale nedal bych tomu nálepku negativní, je to prostě jiný, ano, ulice jsou chaotické, občas smrdí, hodně odpadků, mnoho žebráků, mnoho lidí, v létě dusné počasí, někde narazíte na bílý rasismus, kdy vám naúčtují někdy i 5x vyšší cenu, protože vaše tvář prozrazuje, že pravděpodobně pocházíte z bohaté Evropy či USA, ale takové to prostě je, každý máme vlastní vývoj..... |
|
|
Už jsem toho dost zmínil v předešlých odstavcích. Co se třeba týče samotné nemocnice, tak musím přiznat, že být na oddělení tropických nemocí bylo určitě přínosné, ale právě tam jsem zjistil, že mě více baví chirurgie. Několikrát jsem se byl podívat na noční chirurgické ambulanci a bylo mi i dovoleno zašít hlavu, kolem 12-13 stehů. Bylo to docela hustý, řekl jsem doktůrkovi, že jsem zatím v životě zašíval maximálně polštář. Řekl, že mi to ukáže. Ukázal mi první steh, pak se otočil na podpatku, pronesl větu you finish it a odkráčel. Po pravé ruce jsem měl studentku asi třetího ročníku, tak jsme se spolu učili za pochodu. Vzali jsme to celkem sportovně, nikdo nás nekontroloval. Věc se má tak, že tam jsou vůbec rádi, že jim to někdo nějak zašije. Nakonec nás za práci pochválili. V Indonésii je velké množství skútrů a tím pádem i velké procento nehod, každý večer na ambulanci minimálně 5 případů. Viděl jsem rozseknutou hlavu 10 letého kluka, byla vidět dura mater. Také vysoké procento sečných ran od mačet. Obecně jsem si všiml, že přístup k životu a ke smrti je jiný, než u nás. Smrt byla daleko více součástí života, mohla přijít kdykoliv a nikoho to nějak nevyvádělo z míry. Často se tu člověk setká s tuberkulózou, několikrát jsem se byl podívat na oddělení a musel jsem mít 3 masky, byly tu i případy s multi a total drug resistance. Jednou jsem byl také přinucen prezentovat před skupinkou studentů a doktorů terapii HIV pacientů v ČR. Zjistil jsem, že o českého pacienta s HIV je v ČR postaráno velmi dobře v porovnání s Indonésii, kde pacient dostane zdarma léky, ale veškeré vyšetření si musí platit, snad vyjma jedné kontroly za 6 měsíců.
Měl jsem také mnoho zážitků, které se netýkaly medicíny. Našel jsem si kamaráda, který se shodou okolností ženil. Byl jsem pozván na ceremonii, která se konala na Sumatře. Jednalo se o muslimské rodiny, tudíž vše bylo trochu jinak. Vlastní ceremoniál proběhl jen v rodinném kruhu, ženich políbil nevěstu jen na čelo, pak spolu vyšli z domu mezi pozvané hosty, byli oděni jako král a královna se symboly, které jsou typické pro Sumatru. ( Viz. foto) Byl jsem se také dvakrát podívat na Bali, letecky z Bandungu, tam a zpět za cca 1500 - 1800. Zde bylo parádní si pronajmout motorku, 100 Kč za den, benzín byl levný a ostrov není tak velký, takže jsem mohl navštívit mnoho míst. Bylo fajn se jen tak prohánět po Jižním Bali. Zkusil jsem surfování, byl jsem se podívat v opičím parku, navštívil několik chrámů, podíval se na kohoutí zápasy a samozřejmě jsem si našel kamarády, se kterými jsme toto vše prožívali společně. Bali je ale hlavně místo nekončících párty a z toho pramení mnoho dalších zážitků, které už jsem ale moc nepatří. Dalo by se popsat o několik stránek navíc, ale už se mi nechce. Lepší bude, když se najde někdo, kdo to bude chtít zažít na vlastní kůži a vydá se do krásného neznáma jménem Indonésie. |